Premiér, který ovládal KR za vlády prezidenta Jun Po-sona. Vládl od srpna 1960 do května následujícího roku. Odpovídal KLDR na její návrh sjednocení. Distancoval se od Sŭng-manovi politiky pohlcení severu, byl pro sjednocení v souladu se závěry Ženevské konference. Odmítl řešit další věci, dokud nebudou volby. Bylo to období zmatků, řada lidi by se sjednocením souhlasila. Návrh KLDR (srpen 1960) – maximálně konfederace, volby bez OSN nebo rovnou dva autonomní státy, orgány společného státu – paritní zastoupení s právem veta, další návrhy aspoň o spolupráci, požadavek odchodu USARMY, snížení vojsk na 100 tisíc v obou zemích. K jednání nikdy nedošlo, KR návrh odmítla. KLDR zase odmítala každoroční nabídku vstupu do OSN.
obr.: vyhlášený fešák Čang Mjŏn
Byl s prezidentem obviňován, že nedokážou udržet pořádek v zemi. Velké části nepokojné armády velel Pak Čong-hui.
Květnový převrat – 1961
Nekrvavý, nikdo mu nebránil. Šlo o vojenský puč, jehož tvůrcem byl Kim Čong-pchil. Po převratu byla Koreu rok a kus bez prezidenta. Prezident Jon Po-son chtěl odstoupit hned, ale Pak chtěl, aby zůstal. Nakonec odstoupil následující rok. Jon kandidoval na prezidenta ještě dvakrát, 1963 prohrál těsně, 1967 o hodně. Ve straně ho nahradil Kim Tä-džung, Jon zahořkl a zemřel 1990.
obr.: Kim Čong-pchil nalevo, současný korejský preziden I Mjŏng-bak napravo.
Pak Čŏng-hui 박정희
Z velké rodiny, 7. dítě. Od 30. let do konce války byl ve výcviku japonské armády (mandžuská voj. akademie – absolvoval 1942), přijal japonské jméno Masao Takaki, pořádně neválčil. Po válce obrat, stal se komunistou – účastnil se různých komunistických povstání. Zatčen a odsouzen k doživotnímu vězení. V korejské válce bojoval proti komunistům, byl silně antikomunistický. Lehce podporoval I Sŭng-mana. Tato loajalita skončila v 1960 a udělal převrat. Po převratu v květnu 1960 vznikla Nejvyšší rada pro národní obranu – vojenská junta do doby, než se stal prezidentem. Tento orgán řídil. JFK tlačil na Koreu, aby legitimizovala svůj status (volby atd.) Protože v Koreji nesmí být prezidentem voják, tak v 1963 vystoupil z armády a kandidoval na prezidenta, volby vyhrál. Zavedl novou ústavu a obnovil civilní správu, předtím bylo stanné právo.
Velmi pozvedl ekonomiku. Nemá žádnou korupční aféru, nesnášel propojení ekonomiky a politiky, ale přispěl k ní. 1972 nová ústava – utužení režimu, absolutní moc. Byl paranoidní. Ztratil přízeň Američanů. Byl křesťan, ale dal se na buddhismus. Byl oddán Koreji, žil velmi skromně.
obr.: Pak Čŏng-hui osobně.
Postoj ke KLDR: do 1972 nekompromisní, hledal spojence ve světě, při jednáních o sjednocení vždy opakoval závěry Ženevské konference. Nikdy nechtěl odchod USARMY. K antikomunistickému zákonu zřídil navíc KCIA (v čele Kim Čong-pchil). Na doporučení USA slíbil účast Koreje ve vietnamské válce (1965-75), v Koreji tabuizované téma, ale ekonomicky si KR velmi pomohla.
1965 normalizační smlouva s Japonskem – velmi kritický ohlas. Japonsko platilo obrovské reparace (300 milionů dolarů, 200 mil. Půjčka), investice z Japonska – oboustranně prospěšné, předtím obchod hlavně s USA. Japonci poté ovládli korejský trh.
1967-72 pětiletý plán na pozvednutí národního hospodářství – rozhodující krok k hosp. zázraku.
60. léta – poklidnější, ale útoky ze severu:
Leden 1968 – komando cca 30 lidí v uniformách stráží Modrého domu, zastaveni až 500m od sídla prezidenta, neznali heslo. Pár jich uteklo.
Srpen 1974 – terorista z KLDR chtěl zabít prezidenta Paka, ale zastřelil jeho oblíbenou ženu.
Hnutí za novou vesnici 새마을 – chtěl změnit myšlení a způsob života.
Hnutí za nového ducha 새마음 – získat intelektuály na svou stranu při snaze o nového Korejce – nezkorumpovaného vlastence. Od té doby vznikly různé oborové cechy.
Souhlasil s únosem Kim Tä-džunga před volbami, skoro ho porazil ve volbách. Jeho dcera kandidovala na prezidentku.
Říjen 1979 – ředitel KCIA ho na soukromé večeři zastřelil, protože brzdil demokracii. Národ to uvítal.
obr.: atentát na Pak Čŏng-huia je námětem filmu President´s last bang.
Žádné komentáře:
Okomentovat