Inčchon a Wolmido

V polovině března jsem s Honzou vyrazil na menší výlet do Inčchonu, který není jen mezinárodní letiště, ale taky obrovské město nejen se zábavními parky, ale i s důležitou rolí v korejské historii, když se tu během korejské války vylodilo spojenecké vojsko a obrátilo vývoj války. Jako téměř kamkoliv v okolí Soulu se i do Inčchonu dá dostat rychle metrem. Patrně asi největší atrakcí Inčchonu je čínská čtvrť, pokud vím, tak je to jediný vládou oficiálně podporovaný Chinatown v Koreji, ale možná se pletu. Není tak velký jako v New Yorku, ale chvíli se tam procházet dá a můžete mít na chvíli dojem, že nejste v Koreji. Hlavně je tam ale miliarda čínských restaurací. Místo abychom si dali něco echt čínskýho, tak Honza strašně chtěl dát si čadžangmjon (černé nudle), což je sice původně čínské jídlo, ale je to taková levná nouzovka, co vám dají v každé korejské hospodě za padesát korun. Já nakonec souhlasil, protože jsem se chtěl najíst hlavně levně. Chutnali stejně jako v korejské hospodě. Ještě před jídlem jsme si prohlídli několik parků, které jsou kousek od sebe a jak se dá čekat, jsou hlavně o válce a MacArthurově vylodění. Večer jsme se pěšo přesunuli na ostrov Wolmi, kde je menší zábavní park a skanzen. Chtěli jsme jet jednokolejkou, která tam je, ale jaksi nejezdí. Nevím, jestli ještě, nebo už zase, ale prostě nejezdí.

A protože Inčchon je přímořské město, je tam i nádherná promenáda. V jednom menším parku jsme prošli okolo stánku se vstupenkami a šli se jenom mrknout na ruské kolo, co tam měli, a chlápek co tam pouštěl lidi, se nás zeptal, jestli jako chceme nastoupit. Když jsme mu řekli, že nemáme lístky, tak řekl, že je mu to jedno a nechal nás nastoupit. Byl to sympaták. Když jsme obkroužili první kolo, dokonce se nás ptal, jestli nechceme ještě jednou. Díky němu jsme vlastně měli nudle v čajnatauvnu zadarmo. Z parku jsme ještě šli omrknout vyhlídku z nejvyššího místa na ostrově. Převýšení nějakých slabých asi dvěstě metrů, ale úžasný výhled na noční přístav s obrovskými nákladními loděmi. Na metro jsme se dostali skrz skanzen, který už ale byl zavřený. Jak jsme se do něho dostali nevím, ale ven jsme museli přelízt plot. Pak už jen hodina a půl v metru a jsme zpátky na koleji.

obr.: vstupní brána do čínské čtvrti. 

obr.: parádní kaligrafie v parku. 

obr.: holčička pozoruje bráchu, jak si s otcem kopají u památníku spojeneckého vylodění. 

obr.: bezohledný holub sere na hlavu generála MacArthura, který zachránil Jižní Koreu. 

obr.: typický čínský turista. 

obr.: slavný čadžangmjon, o něco lepší než menze.

obr.: trošku vesnický kolotoče, ale jinak fajn. 

obr.: kolonáda u pobřeží i s nefunkční jednokolejkou. 

obr.: výhled z ruského kola. 

obr.: skvělá rozhledna na vrcholku ostrova. 

obr.: kotviště pro obrovské nákladní lodě.