Soul Station na Streetradio

Předminulou sobotu proběhlo éterem první vysílání magazínu Soul Station. Proč o tom píšu? No kromě toho, že se to týká Jižní Koreje a hrála se tam skvělá hudba, tak hlavně je to můj pořad. Jo, už je tomu tak, moje sláva se hvězd dotýká a samotný blog a psané slovo je mi málo. Musel jsem dobýt další metu, rádio. Co na tom, že to poslouchalo asi dvacet lidí, pořád je to rádio. Příští rok plánuju vlastní televizní pořad. Ne, dělám si kozy, podle mého síťového grafu budu za rok pracovat na velvyslanectví ČR v Soulu a čekají mě už jen samá pozitiva a sociální jistoty.

Ale zpátky k tématu a chtělo by to sdělit něco konkrétní a nejen vychloubačné prky. Takže popořadě, kde to můžete slyšet? Jde o streetradio, které je součástí většího projektu streetculture, nebo obráceně, záleží, co je pro vás důležitější. Každopádně to je chválihodná aktivita, která dává příležitost lidem s nedostatkem sebekritiky, jako jsem já. Nejsem až takový narcis jak to vypadá, takže jsem se do rádia nenarval sám, ale byl jsem osloven Ajvou (byl jsem jako host v její Čajovně o Koreji), jestli nechci mít vlastní pořad o Koreji a korejské hudbě. A takové nabídce se prostě nedalo odolat, i přes slušné nervy, jak to jako dám do kupy. Nakonec jsme se dohodli na hodině měsíčně, a já začal ve freeware programu kutit první vysílání. Největším problémem se ukázalo namluvení vlastních vstupů tak, aby se daly aspoň trochu poslouchat. Možná se to zdá jako prkotina, ale zkuste si zmáčknout tlačítko nahrávání a souvisle několik minut vyprávět něco, aniž byste zněli jako idiot. Nakonec jsem své vstupy namlouval xkrát a poté sestříhal z těch snesitelnějších pasáží. Nejblbější je, že vlastně si mluvíte sám pro sebe, což je divný. Snad se v tom časem zlepším. Ale nedovedu si představit vysílat naživo, to by byl horor. První vysílání bylo docela nabytý, protože jsem ze sebe potřeboval vyrchlit dost věcí, než je zapomenu, nebo než se stanou naprosto neaktuální. Až po odevzdání jsem si uvědomil, že jsem nemluvil o jednom z avizovaných témat, o Novém roce. Na ten dojde příště.

Soul Station je magazín věnovaný převážně současné korejské kultuře. Soustředí se především na nemainstreamovou hudbu, ale nevynechává ani korejský film. Playlist tvoří především místní hip-hop, indie kytarovky a ukázky ze zajímavých soundtracků ke korejským filmům. Povídat si budeme taky obecně o Koreji, o Korejcích a o všem zajímavém týkajícím se nejen Jižní Koreje. Soul Station se nechce striktně držet výhradně korejské linky, příležitostně zabrousí i do nedalekého Japonska a dalších zemí východní Asie. Magazín by rád představil českým posluchačům kulturu u nás téměř neznámé země,  která je neprávem ve stínu okolních mocností Číny a Japonska. Soul Station připravuje Vojta Pitra přímo v jihokorejském Soulu.

Tak si to poslechněte a dejte mi vědět, co si o tom myslíte a jak se vám líbí hudba, kterou jsem vybral. 

Kdyby si někdo chtěl rozšířit obzory, tak tady je playlist prvního vysílání (19. 2. 2011)

MC Sniper – Seoul Station (Vol. 3 Be in deep grief, 2004)

Drunken Tiger – 짝패 - Feat. Palo Alto (Vol. 8 Feel gHood Muzik the 8th wonder, 2009)

Epik High - 낙화 (落花) (Vol. 5 Pieces, Part One, 2008)

Dynamic Duo - 불꽃놀이 (Fireworks) (Vol. 5 Dynamic Duo Series 5 - Band Of Dynamic Brothers, 2009)

Nell - 믿어선 안될 말 (Vol. 3 Let it rain, 2003)

DJ Son & Potlatch – The Stranger (Black Swarms, 2007)

조영욱 (Čo Jong-uk) – Jailhouse rock (OST Oldboy)

Outsider - 주인공 (feat. LMNOP) (Vol. 3 주인공, 2010)

Sasi The Don - Hold Up (feat. Apache Indian) (An Asiandancehall revolution, 2006)