Pro jídlo i do televize

Už je to nějaký pátek, co jsem se tu nejenom já, ale i pár dalších českých studentů, objevil v televizi. Největší korejská stanice KBS má dokumentární pořad o jídle a v rámci jednoho dílu se věnovala i české kuchyni. O natáčení jsem se dozvěděl od dalšího českého studenta, Michala, na kterého měla KBS kontakt. Když ze situace vyplynulo, že se nejspíš dobře a zadarmo najíme, nemohl jsem tam nejít. Navíc natáčení probíhalo v Castle Praha, což je výpravná korejská restaurace inspirovaná staroměstskou radnici.

obr.: já (HUFS), Markéta (Seoul National University) a Michal (Kookmin University) před Castle Praha.

Když se podíváte na jejich stránky, zjistíte dvě zásadní věci. Je to tam strašně drahý a moc české jídlo to není, přestože ho za to vydávají. Natáčení bylo brzo odpoledne, takže jsem se kvůli němu poprvé a zatím naposledy ulil na hodinu ze školy. Na oběd jsem samozřejmě nešel v očekávání pozdější velkolepé hostiny. Korejská organizace je ale pověstná tím, jak jim všechno jde hezky od ruky (pro nezkušené jen dodám, že jde o ironii), na druhou stranu nám čekání zpestřili pizzou. Ta byla sice čtyřikrát tenčí než jakou si můžu koupit pár metrů od školy, ale za to bylo aspoň třikrát dražší.

obr.: tohle zbylo po nájezdu českých kobylek na koleno.

Teď jedna aktuální vložka, která se nijak netýká tématu, ale právě teď jsem zjistil, že nám sem soudruzi ze severu hází nějaké granáty či co. No nic, zatím jsou od naší milované univerzity dost daleko, takže jdu pokračovat v tomto vtipném vyprávění. Snad to dopíšu, než nás evakují. Babi, neboj, to byl vtip. Kde jsem to byl? Jo, pizza. No potom jsme dlouho čekali a čekali a pak nám přinesly uvařené vepřové koleno. Bylo vynikající, jak jsem u nás měl asi dvakrát v životě, tak tady mi fakt trocha pořádného masa zvedla náladu. Co už bylo méně vynikající, byla kamera půl metru o obličeje a režisérka kladoucí otázky v korejštině, jak nám to chutná a jestli je to podobné českému jídlu atd. Michal neměl s odpověďmi žádné problémy, jeho korejština je skvělá, Markéta to zvládla taky dobře a já ze sebe jako služebně nejmladší student něco dostal nakonec taky. Na něco jsme měli odpovídat v češtině, asi abychom působili víc exoticky. Pak jsme museli předstírat nadšení z kůže na tom kolenu a asi půl minuty ji hudlat a tvářit se, že to je to nejlepší na celém kolenu. My jsme sice měli opačný pohled na to co je dobré, ale oni přesně věděli, co si chtějí natočit a my jim to jenom za jídlo s chutí zahráli. Když na to pak Michal koukal v telce, tak jsme tam prý všichni dohromady asi dvě minuty a mluví jenom Markéta a já. Michala by si asi mohli splést s Korejcem, tak jeho odpovědi vystříhali.

obr.: Michal vytáhnul tyhle náhledy z webu KBS.

Druhé dějství této veselé taškařice proběhlo předminulý víkend, kdy byl pořad věnovaný korejskému chlastu makkoli a mezinárodní studenti tam přišli hezky odsouhlasit, že makkoli se hodí ke každému jídlu. Nachystali několik různých jídel, mix korejského a cizího jídla, k tomu nám každému nalili údajně strašně drahé ženšenové makkoli a my začali hrát.

obr.: v hlavní roli makkoli.

obr.: vedlejší role, mezinárodní studenti.

obr.: český stůl, ještě tam byl Honza, ale ten seděl jinde, protože přijel dřív.

Bylo to ale sranda, protože skoro všichni studenti byli z naší školy, takže jsem je znal. Dokonce tam byl i jeden můj spolužák, o kterém jsem vůbec netušil, že tam bude a on to netušil o mě. Ještě než zapli kamery, tak jsem jim sdělil svůj názor na makkoli, a to že je to pěkně hnusné pití. Na kameru jsem jim řekl, že se to hezky hodí ke všemu, co mám na talíři, abych od nich měl pokoj. Kdo to neudělal, čekala ho záplava dotěrných otázek. A já tam nešel šířit své názory, ale dobře a v klidu se zadarmo najíst.

obr.: kvalita dobrá, ale kvantita nic moc. 

obr.: tyhle krevety, pokud to teda jsou krevety, nejsou žádný zázrak.

obr.: mořské plody, nic pro mě. 

obr.: tohohle jsem se docela bál, protože jsem vůbec netušil o co jde. Ale nakonec to bylo snad nejlepší ze všeho. Nějaké maso na japonský způsob.

obr.: a takhle vypadal můj talíř. Moc toho nebylo, ale bylo to dobrý.

obr.: na závěr koktejl. Nebylo jich dost pro každého, takže tenhle jsme sdíleli tři. 

obr.: pokud si myslíte, že si aspoň kuchař mohl říkat, co chtěl, tak se pletete. Pouze četl, co mu tam nějaká podržtaška ukazuje. V podstatě jsem všichni byli jenom komparz při natáčení hodinové reklamy na makkoli. 

Moc toho jídla nebylo, ale většina byla docela dobrá. Cestou z restaurace jsme narazili na krám, kde prodávali téměř chleba, tak jsem si ho za asi 60 korun koupil a skoro celý cestou snědl. Byla to slast, i když jsem k němu nic neměl. Tenhle druhý pořad měl běžet teď v pátek večer, ale kámoš z Mongolska mi říkal, že prý dávali jenom Asijské hry. Tak snad později.

obr.: chleba, malý zazrak v Soulu.