Rozdělení Koreje a korejská válka

Rozdělení Koreje

1947 – řešení korejské otázky bylo na návrh USA přeneseno na půdu OSN – ta rozhodla o pořádání voleb na celém poloostrově pod dohledem OSN. Komise UNTCOK – Dočasná komise pro Koreu. Volby se měly konat na jaře 1948. KLDR žádné cizince nevpustila – nejspíš na radu Stalina. Volby proběhly v květnu a pouze na jihu. Vznikl jednokomorový parlament a ten zvolil I Sŭng-mana za prvního prezident.

15. srpna 1948 – vyhlášena Korejská republika 대한 민국 – 3 roky po osvobození Koreje.

9. září 1948 vyhlášena Korejská lidově demokratická republika, po volbách ze kterých vzniklo Nejvyšší lidové shromáždění s Kimem jako předsedou vlády.

Obě země se prohlašují za jediné legitimní a obě tvrdí, že volby proběhly na celém území. Při volbách na jihu zakázané levicové strany. Levice přeběhla na sever – někteří lidé tak volili dvakrát. OSN prohlásila KR za jedinou legitimní zemi. KLDR to o sobě řeklo taky. Každou zemi podporuje její část světa. 1947 Trumanova doktrína – začátek studené války.

Korejská válka

Mohla vypuknout z obou stran. Na jihu byla spousta socialistů a komunistů – 1948-50 několik povstání. 1948 stažení Rusů, 49 stažení USA a vznik ČLR.

obr.: láska mezi McArthurem a I Sŭng-manem.



25. června 1950 ráno KLDR překročila 38. rovnoběžku a šla na Soul. Dobyt byl o tři dny později. Prchalo se na Pusan. Za tři měsíce se už bránil jen Pusanský perimetr (80x80 km) – zásoben byl ze vzduchu. 7. července vznik modrých baretů – Spojenecká vojska OSN – velel D. McArthur. 20. Září se vylodil v Inčchonu a osvobodil Soul a zahnal KLDR na sever. Postupoval až k Amnokangu. V listopadu vstupují do války čínští lidoví dobrovolníci – smetli jih, znovu dobyt Soul – leden 1951. Hranice se poté ustálila kolem 38. Rovnoběžky. Válka oficiální nikdy vyhlášena nebyla. V USA o tom mluví jako o policejní akci. 27. července 1953 podpis příměří v Pchanmundžomu 판문점. Od té doby se nic dalšího nepodepsalo. V první fázi ho KR nepodepsalo.

obr.: současný Pchanmundžom.



Vznik Dozorčí komise neutrální států – na severu Polsko a ČSSR, na jihu Švédsko a Švýcarsko. Teoreticky přístup na obě části poloostrova. Fungovala do roku 1991, poté KLDR vypověděla nás a Poláky. Vznik vojenská komise pro příměří.

obr.: památník korejské války ve Washingtonu a já.



Ženevská konference – duben – červen 1954 – řešení Vietnamu, Indočíny a Koreje. Účast KR, KLDR, SSSR, USA, VB a FR. KR chtěla doplňkové volby na severu a začlenit ji do KR. OSN jako garant voleb, do té doby vojska zůstanou tam, kde jsou. KLDR chtěla celokorejské volby za dohledu Korejců, podmínkou stažení cizích vojsk. Severní Vietnam porazil Francouze, komunistickým států se zvedlo sebevědomí.

Deklarace šestnácti – OSN jako zprostředkovatel při řešení korejské otázky, když volby, tak pod patronací OSN. Nepodepsalo KLDR a SSSR, ani si nevymysleli protideklaraci.

obr.: rok po válce přijela za americkými vojáky Merilyn Monroe.



KLDR – různé programy industrializace – mít navrch nad jihem. 1956 čistky. Konec 50. let hospodářsky a průmyslově daleko lepší než jih.

Grand Kaňon, Route 66, Mojave desert, Joshua Tree

Na jižní stranu Grand kaňonu jsme přijeli večer za tmy, našli jsme svoje místo v jednom z mnoha obrovských kempů a jeli se osprchovat. Byl to téměř povznášející zážitek smít ze sebe čtyřdenní špínu. Sprcha byla za dva dolary a mohli jste si užívat osm minut, pak se voda automaticky zastavila. Večer jsme už jenom řešili, co podnikneme následující den. Upřímně se mi nechtělo jít až na dno kaňonu, což taky všudypřítomné plakáty zakazovali podnikat v rámci jednoho dne. Všechny ty údaje o nezbytných časech na túry jsou sice v Americe předimenzované, ale i tak vás informace o tom, že řada lidí, kteří to zkusili, skončili s vážným úrazem či zemřeli, donutí si to důkladně rozmyslet. Navíc to převýšení v místě, kde jsme byli, bylo devět set metrů, tedy ještě o trochu víc než náš první výšlap v Yosemitech, kde jsem málem nechal duši, a nechtělo se mi to absolvovat znova.

obr.: zdravá a výživná snídaně šampionů.



Navíc se mi nelíbila skutečnost, že tady se musí nejdřív dolů, až potom nahoru. Tady vlastně máte výhled, kvůli kterému aspoň já lezu na kopce, zadarmo bez práce. Martin ale byl rozhodnutý se jít s Luckou podívat na dno kaňonu a nenechal si to vymluvit. Ráno jsme se navíc probrali docela pozdě. Nedoporučuje se nikam chodit během poledne, kdy je nejvyšší teplota, další bod proti cestě na dno kaňonu. Martin s Luckou ale vyrazili, my šli zvlášť na mnohem snazší túru. Sešli jsme jenom asi o tři sta metrů a koukali na před námi se rozprostírající kaňon. Cestou nás zastavila zaměstnankyně parku a hned se nás vyptávala, kam se chystáme a kolik s sebou máme vody. Asi je nebaví vyzvedávat vrtulníkem polomrtvé turisty, kteří přecenili své síly.

obr.: jdeme do nitra země, skoro.



Odpoledne jsme se nechali odvézt kyvadlovým autobusem trochu dál od kempu a šli jsme několik kilometrů podél hrany kaňonu. Je opravdu nádherný, člověk má chuť ho pořád fotit, takže pak má milion stejných fotek. Přes jeho nádheru se nám ale po pár hodinách zírání na to samé už trochu okoukal. Ani na Monu Lisu se nedá koukat tři hodiny. Nasedli jsme zpět do autobusu a nechali se odvézt do informačního centra, kde měli krásné výrobky od indiánů.

obr.: budoucí koreanista a japanoložka v Grand kaňonu.



Opravdu nádherné, nejhezčí suvenýry, které jsme kde viděli. Koupil jsem mamce malou keramickou vázičku. Protože šlo o ruční práci certifikovaným původních obyvatel, nebyla zrovna nejlevnější. Ty větší už stály k padesáti dolarům. Večer jsme se už vrátili do kempu, nakoupili v místním obrovském supermarketu a čekali na Martina s Luckou. Venku se schylovalo k bouřce, začínalo se stmívat a naši cestovatele stále nikde. Když už jsme vážně přemýšleli, co budeme dělat, když nepřijdou, tak samozřejmě přišli. Celý vysmátý s tím, že byli na dně kaňonu. Přiznám se, že se mi tomu nechtělo moc věřit a vyžadoval jsem důkazy.

obr.: chtěli jsme zkusit hodit tam vlašťovku, ale nakonec jsme tam nechtěli dělat bordel. Ale mohlo to být zajímavý.



Martin mi pustil video z foťáku, jak se rochní na dně v řece Coloradu, tak jsem musel přiznat, že je opravdový nadsamec:). Zvládl to, co se striktně zakazuje podnikat v jednom dni, vlastně za pár hodin (vyrazili v devět a vrátili se po páté) a to ještě vyrazil pozdě. A co že to zvládl on, to ještě dokážu pochopit, je to kamzík v lidské podobě (to vím už z Yosemite), ale jak to přežila Lucka, to je záhada. Ulevilo se nám, když se vrátili. Další den byl dnem velkého přesunu. Prakticky celý jsme ho strávili v autě. Ráno jsme vyrazili od Grand kaňonu a chtěli jsme dojet do národní rezervace Mojave, kam strašně chtěla Lucka, že prý tam jsou písečné duny. Cestou jsme několikrát křížili nejslavnější americkou dálnici 66, teď už takovou naši okrsku, po které jezdí už jen nostalgičtí Američané a turisté. Utrhli jsme se z dálnice a asi hodinu po ní jeli. Zastavili jsme v jednom malém městečku, které doslova žilo ze značky Route 66.

obr.: není to krása? Není.



Chcípnul tam pes, ale všude byli liduprázdné krámy se všemožnými suvenýry se značkou 66. Místy to bylo tak nevkusné, že si nešlo nevzpomenout na Las Vegas. Ale ta atmosféra amerického zapadákova byla dokonalá, už chyběl jen kutálející se chomáč keře přes silnici. Některé věci ale byly hezké, zejména ty staré reklamy na coca colu.

obr.: měl jsem sto chutí si koupit tu ženskou s nápisem We can do it!



K Mojave jsme dorazili až po šesté, když už se začínalo stmívat a taky to vypadalo na hodně velkou bouřku. Jeli jsme do rezervace omrknout, zda tam půjde někde přespat, ale na mapě žádné kempy nebyly, co se pamatuju. Nakonec bylo jasné, že tam spát nebudeme, protože přímo před námi probíhala skoro apokalypsa. Obloha téměř černá a prakticky neustále se někde blýskalo. Strašně vlnitou silnicí jsme dojeli k železničnímu přejezdu, kde stála nádherná vybydlená budova. Strašně fotogenická, stará, zchátralá s vytlučenými okny a zpustlou zahradou. Před ní bylo asi dvacet nepoužívaných poštovních schránek, za ní byly ty nádherně tvarované černé mraky a probíhající bouřka. Prostě to tam mělo koule. Když jsme si té postapokaliptické atmosféry užili dost, nasedli jsme zpět do naší káry a pokračovali do národního parku Joshua Tree. Dojeli jsme tam za naprosté tmy po desáté hodině. Kemp v parku byl skoro naprosto prázdný, jaká to změna po přelidněném Grand kaňonu. Kromě nás tam byl jen jeden pár pod stanem. Někde mi v tom chronologickém vyprávění unikla skutečnost, že jsme si koupili další dva stany, protože ten původní pro osm lidí se nám porouchal v té písečné bouři v Monument Valley. Zlomila se jedna podpěrná tyčka. Takže tady jsme už spali ve dvou menších stanech. Když jsme se ráno probrali, konečně jsme viděli ty stromy Joshua, podle kterých se národní park jmenuje.

obr.: vymýšlení rozvrhu v národním parku.



Vypadají jako přerostlé kaktusy a pokud jste hudebními fanoušky, tak už je znáte ze stejnojmenného legendárního alba U2. Protože park tvoří z většiny dvě pouště, Coloradská a Mohavská, není tu toho moc k vidění. Je tu pár oáz a to je vlastně všechno. Vyrazili jsme k Forty nine palm oasis, tj. k Oáze čtyřiceti devíti palm.

obr.: Jde se omrknout palmy.



obr.: tak takhle to vypadalo. Docela působivé.



Bylo to celkem štreka, šlo se jenom po kamenech a o stínu jsme si mohli nechat leda tak zdát. Cestou jsme potkali pár turistů, kteří nás varovali, že na cestě je had, nejspíš chřestýš. Těšili jsme se na něho, hledali ho všude, ale nic. Snad příště. Samotná oáza jako by do té hromady šutrů ani nepatřila. Ale to je vlastně podstata oázy, život uprostřed pouště. Jestli těch palem bylo opravdu 49 jsem nezjišťoval, ale tu trochu vody, co tam byla, bych pil jen kdybych umíral. V oáze jsme byli jen ve čtyřech, protože David s Evou si museli udělat na internetu rozvrh na zimní semestr. Takže byli půl dne zavření v místní hospodě, která měla wifi. Když jsme je vyzvedávali, překvapili jsme je naším supervýhodným nákupem šesti dvanáctikusových balení plechovek pepsi. Byly v akci a na kus nás vyšly snad na čtyři koruny. Měli jsme v autě cooler, nakoupili jsme led, který je k sehnání všude včetně benzínek a následující asi čtyři dny jsme měli studené pití. Někomu možná po pár dnech lezlo krkem, ale nekupte to, když je to skoro zadarmo. Jsme přeci Češi a nenecháme to tam ležet. Má se to zkazit? Když jsme tak projížděli městem Joshua Tree, viděli jsme jednu z nejsmutnějších věcí v Americe. Mladé Mexičany, jak nahánějí zákazníky k benzínce. Stojí celý den na šíleném slunci a mávají na projíždějící auta velkými poutači, aby zastavili právě u této benzínky. Tomu říkám práce hodná člověka. Připomíná mí to scénu s Pekařova císaře, kdy Werich říká člověku, který má na zádech psací stůl, aby toho nechal a šel dělat něco pořádného. Ten poutač stačí píchnout do země, nechápu, proč ho musí držet Mexičani a mávat s ním na auta. Jakou almužnu za to dostávají si asi dokážete představit. Odpoledne jsme už všichni jeli do Cholla Cactus garden, podívat se na kaktusy. Nakonec tam byl jen jeden druh kaktusu, který byl naštěstí dostatečně divnej na to, aby to nebylo úplný zklamání. Navíc ta potvora má strašně zákeřný ostny, které mají trny zahnuté dolů, takže vytahovat je z kůže je obzvlášť bolestivé. Já to naštěstí dělat nemusel, ale Evě se nějaké chytly na nohu, takže si s nima užila perné chvilky.

obr.: Cylindropuntia fulgida neboli jumping cholla neboli skákající kaktus neboli pěkná mrcha.



Když jsme se rozjeli zpátky, tak si momentální řidič Martin všiml, že jaksi máme skoro prázdnou nádrž. K nejbližší benzínce to bylo šedesát kilometrů a palubní počítač ukazoval dojezd na stávající nádrž jen o pár kilometrů větší. Navíc jsme samozřejmě nevěděli, kde přesně benzínku hledat. Takže jsme se šourali minimální rychlostí, abychom měli menší spotřebu a modlili se, abychom brzy našli benzínku. Nakonec nám to asi o patnáct kilometrů vyšlo, ale představa zaseknutí se uprostřed pouště na cestě, kde projede za den pár aut, nebyla zrovna nejlákavější.

obr.: městečko Twenty nine palms. Rozlehlé, ale moc lidí tam nežije. Ani se nedivím.



A to jsme si samozřejmě pořád dávali pozor, abychom měli dost benzínu, a většinou jsme tankovali, jakmile klesla nádrž pod třetinu. Ale tady jsme to nějak uhlídali. Touhle veselou historkou jsme se rozloučili s posledním národním parkem, který jsme navštívili. Odpoledne nás čekal dlouhý přesun do San Diega, protože jsme se rozhodli si zaskočit do Mexika. O tom zase příště.

Gramatika korejštiny 61 - 70

61. Pomocné sloveso –아 보다 / 어 보다 / 여 보다

Připojuje se k dějovým slovesům a znamená pokus nebo zkoušku.

한식을 먹어 보았어요? Už jsi zkusil korejské jídlo?
그 남자를 만나 보겠습니다. Zkusím se sejít s tím mužem.
이 술을 한 번 마셔 보세요. Zkus se jednou napít toho alkoholu?
한국말로 말해 볼까요? Mám to zkusit říct korejsky?

62. Vyjádření přání nebo touhy –았으면 / 었으면 / 였으면 하다

Připojuje se k dějovým slovesům a vyjadřuje přání nebo touhu. Sloveso 하다 je tu jako dějové sloveso.

한국말을 잘 했으면 합니다. Přál bych si umět dobře korejsky.
돈이 많았으면 합니다. Přál bych si mít hodně peněz.
시험이 빨리 끝났으면 합니다. Přál bych si, aby zkoušky brzo skončily.
정희는 가수가 되었으면 해요. Čonghi si přeje stát se zpěvačkou.

Když je podmětem první osoba, lze použít místo 하다 sloveso 좋겠다.

방학이 되었으면 좋겠습니다. Přál bych si, aby byly prázdniny.
날씬했으면 좋겠어요. Přál bych si být hubený.
그만 했으면 좋겠습니다. Přál bych si odejít.

63. Vyjádření změny – 아 지다 / 어 지다 / 여 지다

Připojuje se ke kvalitativním slovesům a vyjadřuje změnu.

날씨가 퍽 따뜻해졌습니다. Počasí se docela oteplilo.
요즘 자꾸 뚱뚱해져요. Poslední dobou pořád tloustnu.
한국말이 점점 재미있어져요. Korejština je víc a víc zajímavá.
대학생이 되니까 친구가 많아집니다. Co jsem vysokoškolák, mám více přátel.
산에 올라오니까 기분이 좋아졌어요. Když jsem vylezl na horu, zlepšila se mi nálada.

64. Vyjádření volby (nebo) -나 / 이나

Připojuje se k podstatným jménům a znamená buď „třeba“ nebo volbu, resp. „nebo“.

차나 한잔합시다. Dejme si čaj nebo drink.
심심한데 음악이나 들을까요? Nudím se, neposlechneme si třeba hudbu?
주말에 극장에나 갑시다. Pojďme o víkendu do kina nebo někam.
방학에는 책이나 읽고 쉬겠습니다. O prázdninách budu číst knížku nebo něco a odpočívat.

Mezi dvěma podstatnými jmény znamená „nebo“.

버스나 택시를 탑니다. Pojedeme autobusem nebo taxíkem.
커피나 홍차를 드릴까요? Mám vám přinést kávu nebo černý čaj?
독일이나 프랑스에 가 보고 싶어요. Chci zkusit jet do Německa nebo Francie.
아주머니나 아저씨한테 물어 봅시다. Zkus se zeptat tetičky nebo strýčka.

65. Vyjádření rozhodnutí -기로 하다

Připojuje se k dějovým slovesům a znamená „rozhodnout se něco dělat“. Místo 하다 lze užít 정하다 (usnést se na něčem), 약속 하다 (slíbit, zavázet se udělat), 결정하다 (rozhodnout se) a další.

언제 다시 만나기로 할까요? Kdy se rozhodneme se zase sejít?
우리는 내년에 결혼하기로 약속했어요. Rozhodli jsme se, že se vezmeme příští rok.
늦는 사람은 벌금 내기로 해요. Rozhodněme se, že kdo přijde poslední, zaplatí pokutu.
우리 회사는 토요일에 쉬가로 결정했습니다. Naše firma se rozhodla dát nám v sobotu volno.

66. Vyjádření zkušenosti – (으)ㄴ 일이(적이) 있다/없다

Tato přípona se pojí pouze ke slovesnému kmeni dějových sloves a znamená zkušenost s něčím. Častěji než 일이 se používá적이. Často s pomocným slovesem 보다 (vyzkoušet).

남대문시장에서 물건을 산 적이 있습니다. Na tržišti Namtemun jsem už nakupoval.
전에 외국어를 배운 일이 있습니까? Už ses někdy dřív učil cizí jazyk?
한국에 와서 영화를 본 적이 있어요? Viděl jsi někdy film, než jsi přijel do Koreje?
만두국을 먹은 일이 없습니다. Nikdy jsem nejedl knedlíčkovou polévku.
은행에서 돈을 찾은 일이 없습니다. Nikdy jsem si nevybíral peníze z banky.
한국에 가 본 적이 없어요. Do Koreje jsem ještě nejel.

67. Zdvořilá koncovka - 요

Tato zdvořilostní koncovka se dá připojit prakticky ke všemu. Ve spojení se spojovacími koncovkami -니까, -는데, -어서 atd. se stává finální koncovkou promluvy.

오늘은 일찍 가겠습니다. 손님이 오시니까요. Dnes půjdu dříve. Protože přijde host.
조심하십시오. 길이 미끄러니까요. Dávejte pozor. Protože to klouže.
아직도 주무십니까? 늦었는데요. Ještě spíte? Už je docela pozdě.
놀러 갑시다. 연휴인데요. Pojďme někam. Je přece prodloužený víkend.
잡지를 하나 샀습니다. 심심했어요. Koupil jsem si časopis. Protože jsem se nudil.

68. Neúplné substantivum -는 것

Následuje za participiálním tvarem slovesa a vytváří jmennou frázi.
것 lze se často zkracuje na 게 nebo 거!

걷는 것이 건강에 좋습니다. Chození je dobré pro zdraví.
저 사람이 웃는 것을 보니까 나도 웃음이 나요. Když jsem ho viděl se smát, smál jsem se taky.
이 가게에는 없는 것이 없습니다. Není nic, co by v tomto obchodě neměli.
이것은 공짜로 드리는 것입니다. Tohle Vám dávám zadarmo.
이 물거은 어디에 쓰는 겁니까? Jak se tohle používá?

69. Tvoření příslovce koncovkou –게

Připojuje se za slovesný kmen a vytváří příslovečnou frázi. Pro slovesa s 하다 se lze použít koncovku –히 nebo 하게.

옷을 싸게 샀습니다. To oblečení jsem koupil levně.
이것을 예쁘게 싸 주세요. Prosím hezky mi to zabalte.
주말을 즐겁게 지내셨습니까? Strávil jste víkend příjemně?
손님을 친절하게 대해요. Chová se k hostům příjemně.
선명을 간단하게 했어요. Vysvětlil to jednoduše.

70. Po nějaké době –만에

Tato koncovky se pojí k podstatným jménům vyjadřujícím čas a znamená „po nějaké době, co jsem nějakou činnost nedělal, ji konečně dělám nebo budu dělat“.

오랜만에 여행을 떠나요. Po dlouhé době vyrážím na výlet.
오래간만에 친구를 만나서 반가웠습니다. Byl jsem šťastný, že jsem se sešel po dlouhé době s přítelem.
몇 년 만에 귀국하십니까? Po kolika letech jste se vrátil do vlasti?
십 년 만에 한 번 휴가를 얻덨어요. Obdržel dovolenou poprvé za deset let.