Korejský box a smrt

Jihokorejský boxer Čche Jo-sam, jenž minulý týden upadl do kómatu po vyhraném utkání o interkontinentální titul WBO, byl prohlášen za mrtvého. Oznámil to mluvčí nemocnice v Soulu, kde třiatřicetiletý boxer ležel.

Tolik říká dnešní tisková zpráva o smrti korejského boxera. Korejský box a smrt jde bohužel k sobě až moc dobře. Za posledních třicet let zemřeli tři špičkoví korejští boxeři, jejich úmrtí si jsou navíc velmi podobná.

obr.: Čche Jo-sam (vlevo) během zápasu s Herim Amolem.



Čche Jo-sam přesně před týdnem v Soulu na body zvítězil v zápase s Indonésanem Herim Amolem o titul interkontinentálního mistra WBO ve váze do 51 kg a poté upadl do kómatu. Před koncem ho Amol zasáhl několikrát tvrdě do hlavy, když se pokoušel odvrátit prohru. Čche Jo-sam se z úderů vzpamatoval, převzal mistrovský pás, ale pak zkolaboval. V nemocnici byl ihned operován, protože nastal výron krve do mozku. Z kómatu se ale neprobral a dnes byl prohlášen za mrtvého. Jeho příbuzní svolili k tomu, že jeho orgány budou využity k transplantacím.

obr.: Čche Jo-sam v kómatu na nemocničním lůžku.



Čche Jo-Sam byl od října 1999 do července 2002 mistrem světa WBC, v roce 2004 boxoval o titul WBA. Yo-Sam se narodil prvního března 1972 v Jeongeupu v Jižní Koreji. Na profesionální dráhu se vydal v roce 1993 a o šest let později získal titul mistra světa v muší váze organizace WBC po výhře nad Thajcem Samanem Sorjaturongem. Svůj titul třikrát obhájil, než ho o něho v roce 2002 technickým knockoutem připravil Mexičan Jorge Arca. V roce 2003 prohrál s Beibisem Mendozou v zápase o titul WBA. O rok později nabral na váze, aby se mohl utkat s Lorenzem Parrou o titul WBA, ale opět prohrál. Před týdnem vybojoval titul Inter-kontinentálního šampiona WBO, ale toto vítězství ho stálo život.

obr.: obálka slavného sportovního časopisu po zápase Manciniho s Kimem.



Čche Jo-sam bohužel není jediným korejským boxerem, kterého jeho milovaný sport stál nakonec život. V roce 1982 Duk Koo Kim, boxer lehké váhy, zemřel čtyři dny po knockoutu od Raye „Boom Boom“ Manciniho v zápase o titul mistra světa v Las Vegas. Kim většinu svých zápasů vyhrál proti asijským soupeřům a zápas v Las Vegas byl jeho prvním mimo Asii. Těsně před zápasem musel shodit několik kilo, aby se vešel do své váhové kategorie. Den před svým zápasem napsal na stínítko hotelové lampičky nápis „live or die“, žít nebo zemřít. V médiích byl poté ale špatně přeložen a vykládán jako "kill or be killed", zabij, nebo budeš zabit. Po vyrovnaném začátku začal v zápase postupně dominovat Mancini a ve čtrnáctém kole poslal Kima k zemi. Ten se sice postavil opět na nohy, ale zápas byl zastaven a titul obhájil Mancini. Poté je již situace nápadně podobná té dnešní. Kim pár minut po zápase zkolaboval a upadl do komatu. Byl okamžitě převezen do nemocnice, kde se podrobil operaci mozku. Pět dní po zápase zemřel.

obr.: filmový Kim Duk Koo.



Kim měl v porovnání s Mancinim mnohem méně zkušeností, nikdy neboxoval patnáctikolový zápas, pouze dvakrát se utkal na dvanáct kol. Mancini boxoval na patnáct kol třikrát a jednou na čtrnáct kol. Navíc vyhrál dvanáctikolovou bitvu s dvojnásobným mistrem světa Luisem Ramirezem, který byl stejně jako Kim levák. Mancini dlouho po zápase trpěl výčitkami, že zabil svého soupeře. Nakonec se opět vrátil do ringu, ale výčitky ho pronásledovali celý život. Kimova matka spáchala čtyři měsíce po utkání sebevraždu. Ringový rozhodčí Richard Green ji spáchal o dva měsíce později. Kim byl v době zápasu zasnouben s Young Mee Lee, která čekala jeho prvního syna. Po zápase nastalo v boxu mnoho změn. Došlo se k závěru, že většinu zranění boxeři utrpí v posledních třech kolech (12. – 15. Kolo), kdy už nemají sílu na kvalitní obranu. Jako první zkrátila počet kol z patnácti na dvanáct organizace WBC, poté se přidaly i ostatní. Rovněž bylo zavedeno podrobné zdravotní vyšetření boxerů před zápasy. Příběh boxera Kim Duk Kooa filmově zpracoval korejský režisér Kwak Kyung Taek ve filmu Champion.

video: závěr zápasu mezi Manicnim a Kimem.



Jiný jihokorejský boxer, Lee Tong-choon, zemřel v roce 1995 čtyři dny po prohraném zápase se Setsuou Kawamasuem o titul mistra Japonska bantamové váhy v Tokyu. Dvaatřicetiletý boxer zemřel v tokyjské nemocnici na akutní otok mozku doprovázený krvácením.

MSJ v LH 2008 v Pardubicích

Tahle pro někoho neznámá zkratka znamená Mistrovství světa juniorů v ledním hokeji v Pardubicích. A jako fanda hokeje jsem se byl samozřejmě podívat. Včera mistrovství začalo a v Pardubicích, kde se hraje česká skupina, se hrála hned na úvod dvě atraktivní utkání: Švédsko – Slovenko a Česko – Kanada. Lístky jsem si mohl koupit dlouho dopředu, pracuju naproti stadionu, ale nějak na to nedošlo. Včera jsem potom zjistil, že zbývá už jen pár vstupenek, což mě docela zaskočilo, s takovým zájmem jsem nepočítal. Pardubice jsou sice nejhokejovější město u nás, ale že bude vyprodáno na zápas juniorů, to jsem vážně nečekal. Nakonec jsem koupil dva lístky od jednoho pána, který je měl přes internet, a nějak mu vypadli dva lidi, takže jsme s bráchou měli dva lístky na skvělá místa a ještě ušetřili dvě stovky. První zápas Slováků se Švédy byl moc pěkný, padaly góly a hrál se rychlý hokej se spoustou šancí. Diváci fandili Slovákům, ale ani to jim k výhře nestačilo. Bylo znát, že Švédi jsou o trošku lepší a výsledek 4:3 pro Švédy odpovídal dění na hřišti. Mezeru mezi zápasy jsme zabili pizzou u Žraloka. Pizza byla dobrá a navíc ji roznášela pěkná opálená slečna v přiléhavém trikotu bez podprsenky, takže spokojenost. Na zápas našich se stadion zaplnil a byl v očekávání, jestli něco proti Kanadě uhrajeme. Kanada je v této kategorii společně s Ruskou nepřekonatelný soupeř a převyšuje všechny ostatní. Je to dáno hlavně tím, že v Kanadě berou toto mistrovství opravdu vážně, hodně ho sledují a posílají to nejlepší, co mají. Juniorské mistrovství je přehlídka hvězd budoucnosti a proto se na něho slétají všemožní lovci talentů, samozřejmě hlavně z NHL. V posledních ročnících zářili Crosby, Ovečkin nebo Malkin.

video: nástup obou mužstev na led.



A naši začali opravdu dobře, v první třetině jsme byli lepším týmem, vytvořili jsme si spoustu šancí, ale gól bohužel nedali. Ve druhé třetině Kanada přidala a z přesilovky vstřelili první gól. V poslední třetině už našim docházeli síly a Kanada trestala. Konečný výsledek 0:3 je trochu krutý, ale vyhrát si opravdu zasloužili. Po každém gólu se hodně radovali, evidentně berou turnaj vážně a nás brali vzhledem k domácímu prostředí za nejtěžšího soupeře ve skupině. Vsaďte na mě, že bude finále stejně jako loni Kanada – Rusko. Z posledních šesti ročníků mělo finále jen jednou jiné obsazení. V roce 2002 se stejné mistrovství hrálo také v Pardubicích a finále porazilo Rusko Kanadu 5:4. Zápas jsem tenkrát viděl na vlastní oči a byl to opravdu skvělý hokej. Lístky jsou levné, takže pokud chcete vidět atraktivní útočný hokej v podání hvězd budoucnosti, tak přijďte do hal v Pardubicích a Liberci.

video: část naší přesilovky.

Veselé vánoce

Právě jsem přijel z Istanbulu, je Štědrý den a tak všem hodným lidem a ještě víc těm, kteří si chodí počíst na moje stránky, přeju Veselé vánoce.

Na povídání o Istanbulu je ještě čas, první díl mám předběžně v plánu na čtvrtek, protože to budu v práci:) Návštěva Istanbulu bylo moje poslední cestování na delší dobu, takže se v příštím roce možná konečně donutím psát víc o těch filmech, jak stojí v záhlaví tohoto blogu. Samozřejmě o asijských a nejvíce o korejských. Ne, že by nebyly peníze, ale možná je budu potřebovat na něco jiného, takže s rajsováním je útrum. Někteří to už vědí, většina asi vůbec netuší, ale hlásím se na univerzitu. Jestli to výjde, to je ve hvězdách. Celkem se mi daří překonávat vrozenou lenost, zalátat ale mezery v inteligenci dá mnohem víc práce. I kdyby se to nepovedlo, tak učením a čtením člověk nic nezkazí. Klidně to zkuste, uvidíte sami:)

Poslední měsíc sem chodí docela dost lidí, takže díky vám za to. Díky vám se pořád snažím něco dělat (číst, vidět, slyšet, navštívit) a psát o tom, takže díky tomuto blogu vlastně žiju kulturněji než předtím, což je zajímavé zjištění.

Veselé vánoce

obr.: A stejně jako první fotka z Koreje byly noční rybáří, tak tady je první fotka z Istanbulu. Asi udělám nějaký cyklus o rybářích:)