Dneska jsem si přivstal a tento odvážný čin hodlám po dlouhé době přetavit v nový příspěvek na blog. A bude to pokračování loňského cestování po východě USA, protože toho nemusím moc psát a akorát nahraju hodně obrázků.
Z NP Capitol Reef jsme pokračovali do jiného NP, Bryce Canyon. Předloni jsme ho vynechali, nikdo o něm v podstatě nic nevěděl, což se mi zpětně jeví dost zvláštní. Je to totiž neuvěřitelně krásné místo. Do Bryce Canyon jsme přijeli večer a uviděli jsme reklamu na rodeo. Bylo to poslední rodeo v roce a říkali jsme si, že když bude vstupné do deseti doláčů, tak že půjdeme. No a bylo to přesně deset, tak jsme šli. Bylo to celkem dobrý, začínaly děti a různé jízdy na čas, pak pořádný chlapi na koních a na konci chlapi na bejcích. Nikomu se nic nestalo, ale párkrát k tomu nebylo daleko. Chlápek sednul na bejka, ten ho po pár vteřinách sundal a ostatní chlapi pobíhali okolo a hlídali, že bejk chlapa nerošlape na kaši. Současně si hlídali vlastní kůži. Trvalo to asi dvě hodiny, a přestože to bylo menší rodeo jen s několika stovkami diváků, každýmu bych to doporučil. Skoro celý následující den jsme měli na průzkum národního parku. Vybrali jsme si jednu středně dlouhou trasu asi na tři hodiny a pak jsme se ještě přesunuli na pár vyhlídek autem. To, oč v Bryce Canyon běží, není kaňon, ale obří amfiteátr se skalními útvary Hoodoo. Je to neuvěřitelný pohled, jsou jich tam tisíce a nikdy jsem nic podobného neviděl. Většina národních parků jsou krásné hory, jezera, kaňony a podobně, ale tohle je něco úplně jiného. Působí to téměř nereálně, jako filmové kulisy z nějaké fantasy. Jestli se někdy budete pohybovat po Utahu, rozhodně sem musíte přijet.
Protože mi to tu chcípe, tak nastal čas na další várku aktuálních fotek, takže se podíváme do národního parku Zion v létě 2010. Zion je opravdu nádherné místo, převážně tvořené pískovcovými skálami. Rok předtím jsme tam byli na jeden den, další návštěvu jsme si naplánovali na tři dny. Vyšlápli jsme si Angel´s landing, ze kterého je nejlepší výhled na místní kaňon. Další den jsme šli po druhé straně kaňonu a taky jsme si prošli známý hike korytem řeky. Teda prošel jsem si ho hlavně já, protože bráchu s Verčou to přestalo brzy bavit. Občas byla voda po pás a byla hodně kalná, takže člověk nikdy neviděl na co šlape a v jednu chvíli jsem málem utopil foťák, čehož jsem se bál nejvíc. Když se začínalo stmívat, musel jsem se vrátit. 
