Nedávno jsem si byl vyzvednout svůj bakalářský diplom,
protože v době promoce jsem byl ve Státech a během náhradních termínů budu
na Zélandu. Takže místo honosného slavnostního předání jsem stál frontu před
studijním oddělením a běhal mezi Náměstím Jana Palacha a Celetnou. Co ale,
hlavně že mám diplom, ne? Než mi ho dali, dostal jsem k podepsání slib,
kde mimojiné stálo, že své vzdělání nebudu využívat pro slávu a mrzký peníz.
Načež jsem se zeptal, co by se stalo, kdybych to nepodepsal. Mrzký peníz se totiž
vždycky hodí a sláva je podceňovaná. Nevěděli, tak jsem raději podepsal.
Nikdy jsem podobný diplom neviděl, a když jsem začal zkoumat
ten svůj, tak mě docela překvapil. Vůbec jsem netušil, že tam v dodatku je
shrnuto v podstatě úplně celé mé studium. A když myslím celé, tak celé.
Všechny předměty, které jsem absolvoval, včetně datumů zkoušek a jejich
výsledků. Je to zajímavé pokoukání. Jsou tam některé chuťovky, o kterých se
ještě zmíním. Taky jsem netušil, že státnice mají jednu celkovou známku. Mám za
jedna!
obr.: klasický diplom v latině obsahuje jen základní informace.
Dodatek k diplomu už o vás prozradí úplně všechno. Nemám se za co stydět, takže tady to je.
Pojďme se podívat na některé předměty více z blízka. Jako všichni studenti jsem měl největší strach z toho, abych měl dost kreditů,
takže jsem absolvoval dost volitelných a některé i mimooborové předměty. Mezi ty nejzajímavější patří
tyto:
Nový Hollywood a proměny amerického filmu v 70. letech –
už v prváků mi bylo jasné, že chci psát bakalářku o dějinách korejského
filmu, takže jsem se snažil chodit na cokoliv týkající se filmu. Tohle byl
předmět katedry filmu a hodiny se skládaly z přednášek následovaných
projekcemi filmů. Zkouška byla moc fajn, bavili jsme se i korejském filmu.
Umění a sociologie v dokumentárním filmu I – jediný předmět
z Fakulty humanitních studií, který jsem absolvoval. Musel jsem kvůli němu
jezdit až do Jinonic. Nebylo to zdaleka tak zajímavé jako Nový Hollywood, ale špatné
to nebylo. Ke zkoušce jsem napsal rozbor filmu Český sen, na který jsem měl
jiný názor než zkoušející, takže asi proto za dva. J
Evropa a Orient – magisterský předmět určený převážně pro
arabisty či historiky nebo politology. Trochu úlet na první ročník. Navíc jsme
museli číst dlouhé odborné texty v angličtině, kterým bych nerozuměl, ani
kdyby byly česky.
Filozofie náboženství – předmět povinného základu na fildě.
Když jsem si ho vybral, netušil, kdo Halík je. Až poté mi došlo, jak významný a
vzdělaný člověk to je, takže jsem si přečetl a poslechl spoustu jím poskytnutých rozhovorů.
Na zkoušku jsem šel už po prvním semestru, přestože předmět byl
dvousemestrální. Kryl se mi ale s dalším povinným předmětem. Takže jsem
musel naučit i to, co jsme ještě nebrali, ale dopadlo to nad očekávání dobře.
Vývoj v Severní Koreji od roku 1945 – specialita pana
docenta Pucka, který v této zemi strávil značnou část svého života a
rozumí ji jako nikdo jiný. I když vedl hodiny týkající celého poloostrova, vždy
se ve výkladu stáčel na sever. Legendární je jeho zkoušení u mapy a hledání
nejrůznějších zapadlých elektráren u hranic s Čínou. Většinou si je musel
ukázat sám.
Dějiny moderní korejské literatury – tento kurz proběhl,
když jsem zrovna byl v Koreji a nějak jsem na něho zapomněl, takže byl mou
poslední zkouškou před státnicemi. K přijímacím zkouškám jsem přečetl
skoro vše, co z Koreje a o Koreji u nás vyšlo, ale to bylo už čtyři roky nazpět
a docela se mi to vykouřilo z hlavy. Naštěstí spousta zásadních děl byla
zfilmována, což byla má velká výhoda. Zkoušku jsem kvůli časové tísni
absolvoval u vyučující doma.
Myšlení dálného východu – nemám rád náboženství a filozofii,
takže jsem u tohoto povinného předmětu dost trpěl. Chápu, že je to důležité a některé přednášky byly
úžasné, především ty od Glomba, ale zkoušky jsem se dost děsil. Nakonec jsem
vsadil na stručnost a jasnost, dopadlo to velmi dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat