Cestou domů ze Států jsem měl desetihodinový přestup v Bruselu,
takže bylo jasný, že na letišti tvrdnout nebudu. Přistál jsem v šest hodin
ráno, ale když odečtu časový rozdíl, tak jsem vlastně měl půlnoc. V letadle
jsem nespal, přestože jsem měl kliku a měl celou čtyřku jen pro sebe, takže
jsem se parádně natáhnul, což asi pár lidí nelibě neslo, ale to mě bylo upřímně
ukradený. Do města jsem teda vyrazil v hodinu, v kterou jsem poslední
tři měsíce chodil spát. Vlakem to z letiště do centra města trvá míň
dvacet minut a zpáteční lístek stojí patnáct éček. Už z vlaku jsem viděl
slavné Atomium, ale blíže jsem se k němu nedostal, protože je dost mimo
centrum. Nepříjemně mě překvapila kosa. Bylo sice brzo ráno, ale teplotu pod
deset stupňů jsem nečekal a v tričku a kraťasech jsem klepal kosu. O
Bruselu jsem si dopředu nic nezjišťoval. Veškerá příprava bylo zadání slova „Brussel“
do googlu a prohlédnutí si obrázků. Když jsem vylezl na hlavní nádraží, prostě
jsem se začal courat po městě. Čeho si všimnete na první pohled, je skutečnost,
že Brusel je docela multikulturní město. Je tam množství černochů i Arabů. A
jako hlavní město Evropské unie má tu čest hostit i tisíce pohlavárů z celé
Evropy. Taky je tu na rozdíl od Prahy moderní čtvrť s výškovými budovami.
Nenazval bych je přímo mrakodrapy, ale v Praze podobné budovy nejsou.
Jinak se od Prahy až tak neliší. Je tu spousta památek a životní úroveň mi
přišla víceméně stejná. Mluví se tam nejspíše dvojjazyčně. Nizozemština vypadá
jako zmrvená němčina a druhým jazykem je francouzština. Neumím ani jedno a na
angličtinu si tam moc nepotrpí. Celkově je to hezké město, za návštěvu rozhodně
stojí. A všude tam prodávají úžasnou čokoládu. Na letišti jsem zdarma
ochutnával, je opravdu vynikající. A strašně drahá.
Žádné komentáře:
Okomentovat