Zpátky... bohužel

Jak už možná někteří vědí, tak v pátek prvního jsem se vrátil z Koreje. Ne, že bych se netěšil třeba na rodinu nebo český jídlo, ale stejně bych mnohem raději zůstal v Koreji, i kdyby měla třeba vybouchnout Fukušima. Kvůli tomuhle pobytu jsem se na koreanistiku hlásil a teď když je po něm, tak se cítím tak trochu prázdně. Teď už zbývá jen studovat v Praze, udělat bakaláře a vyrazit zpátky do Koreje. Někteří mí přátelé tam jsou na tři roky, takže není vyloučené, že bych se s nimi mohl znova sejít. Strašně moc mi chybí. 

Asi nejvíc mi chybí Hjo-bang (čínsky Či Šiao Fa nebo tak nějak), strašně milá, rozkošná a krásná holka. Moje spolužačka z třetího levelu, které jsem marně nadbíhal tři měsíce :) Když zjistila, že v dubnu odletím, tak jakékoliv randění zatrhla. Ale stejně se na ni nedokážu zlobit. Neustále usměvavá a nesmírně upovídaná, korejsky umí mnohem líp než já, takže si nedovedu vysvětlit, že u zkoušky z mluvení dopadla ještě hůř než já. Pár dní před mým odjezdem mi řekla, že když mě poprvé viděla, myslela si, že jsem upír :) Kvůli tomu, že jsem blonďák... asi jich moc v životě neviděla. Prý vypadám jako někdo ze Stmívání... nevím, neviděl jsem to, ale když to říkala, vypadala, že to myslí vážně. Když jsem se vrátil z kratšího cestování po Koreji, tak jsem ji poslední den v Koreji úplnou náhodou potkal kousek od školy, takže jsem se s ní už podruhé rozloučil, obejmuli jsme se a já byl v tu chvíli zároveň moc šťastný, že jsem ji mohl ještě vidět, ale taky mi bylo děsně smutno, že už ji nemusím nikdy vidět. Hjo-bang bude ale v Koreji nejspíš několik let, takže je dost možný, že ji ještě uvidím. 

Další úžasná osoba, který mi chybí, je Carina z Německa. Carina byla moje nejlepší kámoška v Koreji. Hjo-bang stejně jako většina jinak skvělých čínských spolužáků bohužel neumí skoro vůbec anglicky, takže naše konverzace byla dost limitovaná. To s Carinou to byl pravý opak. Carina umí anglicky asi třikrát líp než já, navíc umí slušně čínsky, takže když jsem ji představil Hjo-bang, tak se okamžitě staly kamarádky. Carina má úžasný smysl pro humor, strašně jsme se spolu nasmáli. Bavili jsme absolutně o všem, o životě v Koreji, o našich láskách, obavách, oblíbených nepřístupných filmech... prostě o všem. Zajímavé bylo, že tak jako já jsem nechtěl z Koreji odjet, tak ona se strašně těšila domů. Hlavně kvůli svému příteli, který byl ve stejné době v Taiwanu na studiích čínštiny. O prázdninách nejdřív on přijel za ní do Koreje a pak ona jela za ním na Taiwan, prostě láska jako trám. Carina má otce z Ghany, ale jinak je to Němka jako vyšitá a žije v Hamburgu. Jsme domluvený, že ji určitě přijedu navštívit. 

Stejně úžasná holka je i Nina, taky z Německa. Neuvěřitelně milá holka. Když jsem odlétal z Koreje, tak mi psala, že se s ní rozešel její korejský přítel. Bylo mi ji strašně líto, toho kluka bych nakopal do prdele. Je to jeho životní chyba. 

Většina mé třídy. Zleva tři Číňanky Čong-džong, Rjo-min a Mong-jo (jejich korejská jména). Čong-džong byla nejchytřejší holka ve třídě, cílevědomá holka, pilná studentka. Rjo-min byla strašně nesmělá a když se styděla, tak se neskutečně roztomile usmívala. Seděla vedle mě, takže většinu rozhovorů ve škole jsme dělali spolu, neměla to se mnou lehký :) Mong-jo, další kouzelná holka. Všichni si z ní dělali legraci, že je tlustá a ona se tomu vždycky naoko naštvaně smála. Dalším oblíbeným tématem byl její přítel, o kterého se starala skoro jako jeho matka. Uprostřed je naše korejská lektorka na hodiny čtení. Vedle ní je Mongol Narhu, moc fajn kluk. O deset mladší než já, ale fakt vtipný kluk. Kdybych uměl pořádně korejsky, dělal bych přesně stejné vtipy, jaké dělal on. Přestože jsme toho spolu moc nenamluvili, tak když jsem odjížděl, tak mi dal dárek. Překvapil mě tím a udělal mi velkou radost. A vedle mě je Hjo-bang, o které jsem toho už napsal dost. 

Koukám, že mám na všech fotkách stejnou mikinu :) To je moje oblíbená, byla součástí dárkové tašky určené pro pana velvyslance na jednom filmovém festivalu. Ale já tam šel místo něho a dostal jeho dary.