Jak neplánovat cestu

Během prázdnin mezi dvěma jazykovými kurzy jsem si odskočil na osm dní do Malajsie. A neodskočil jsem si sám, dalšími skokany byli David a Eva, kteří se mnou strávili moje první prázdniny ve státech. Když jsme pak měli vzpomínkový sraz, někdo navrhl, že další uděláme v Koreji. David s Evou to vzali vážně a výsledkem bylo, že dva dny před Vánoci přiletěli do Soulu. Do odletu do Malajsie zbývaly asi tři dny, které jsme strávili chozením po mých oblíbených restauracích. Na tuhle část svého průvodcování jsem se těšil snad nejvíc, protože jsem konečně mohl opustit asketický život na rýži z menzy a užívat si hezky po restauracích. Na Štědrý večer jsme si zašli do rybí restaurace a dali si makrelu na několik způsobů a mořské plody. Blíže jsme se českému kaprovi přiblížit nemohli.

obr.: štědrovečerní tabule za 80 kaček na osobu.

A taky nějaké to české vánoční cukroví, které jsem dostal darem. Do Malajsie jsme odlétali šestadvacátýho večer. Původně jsme měli letět na Filipíny, protože tam mám jednu kamarádku, kterou jsem chtěl navštívit. Ale nějak selhalo placení letenek na webu filipínské nízkonákladovky, takže jsme museli rychle vymyslet náhradní řešení. Nakonec padla volba na Malajsii, kam byli celkem levné letenky. Co budeme v Malajsii dělat? Tak přesně touhle otázkou jsem si vůbec nelámal hlavu, protože organizaci Malajsie jsem nechal Davidovi a Evě. Moje starost byl následný týdenní pobyt v Soulu, na který nás ještě doplnil brácha. Takže jsem o Malajsii před odletem nevěděl téměř nic a neměl jsem vůbec tušení, co a kde tam budeme dělat. Oproti letnímu cestování ve státech docela změna, protože to jsem naplánoval asi čtyři měsíce dopředu a odchýlili jsme se od plánu jen v jednom bodu.

obr.: zajímavý, že kluci se nechtěli vyfotit s Evou, ale s náma. A to byl teprve začátek toho, jak se s náma všichni fotí. Hlavně v Malajsii jsme byli něco jako Beatles.

Ještě před problémy s platbou za letenky stihli David s Evou dokonale naplánovat pobyt na Filipínách. Ten ale padl a pak jim začalo zkouškové, takže na přípravy Malajsie vlastně vůbec nedošlo. Díky tomuto dokonalému plánování se nám přihodila taková nemilá drobnost, že jsme do Malajsie přiletěli v období deštů. Kdo mohl tušit, že když na Filipínách ve stejnou dobu neprší, tak v Malajsii bude? Ale nechcalo pořád, takže se to dalo. Aspoň můžeme teď tvrdit, že jsme byli v deštném pralese v období deštů. Abychom si aspoň trochu načtrli plán cesty, sešli jsme se den před odletem asi na hodinku u Davida na hostelu a rozhodli se, kam je reálné a kam není se podívat.

obr.: oběd v jedné restauraci třetí kategorie, ale s prvotřídním jídlem. Já mám pulgoki, Eva knedlíčky a David chobotnici.

Z toho vzniklo vlastně jen pár možných variant a vyloučili jsme Borneo, protože na nějaké další přelety jsme neměli moc času a nechtěli jsme utrácet. V podstatě jediná jistota byla, že první dvě noci spíme v Kuala Lumpur. Definitivní podobu dostalo naše cestování až v Malajsii, kdy jsme se dohodli na tomto plánu: první den hlavní město Kuala Lumpur, druhý den jeskyně Batu a nedaleké městu Putrajaya, další tři dny deštný prales Taman Negara, dva dny čajové plantáže v horách Cameron Highlands a poslední dva dny flákačka u moře na ostrově Penang. A přesně v tomto pořadí se objeví během pár následujících dní moje veselé zápisky a barevné fotografie. Těšte se.