obr.: Midori Hirano

Hrála příjemnou poklidnou hudbu, žádné agresivní zvuky se nekonaly. V porovnání se stylově podobnou Tujiko Noriko, kterou jsem slyšel naživo v Pardubicích, byla Midori mnohem méně originální a experimentální a kdybych si měl vybrat na koho jít znova, určitě by to byla Tujiko. Když Hidori dohrála, začal si svůj notebook a drátky chystat Kazumasa Hashimoto. Asi nastal nějaké zádrhel, protože mu to trvalo skoro půl hodiny. Přišel ve vytahaných obnošených věcech a s kulichem na hlavě, prostě cool Japonec.
obr.: Kazumasa Hashimoto

Oproti Hidory používal elektroniku mnohem méně. V první písni měl ještě docela dynamický podkres, takže jsem si říkal, že by to mohlo být o něco živější než set od Miráno, ale to byla výjimka. Hrál moc hezky, to platí i o Hidory, ale problém byl asi v tom, že diváci podle anotace čekali něco jiného, proto jsem po konci slyšel několikrát padnout slovo zklamání. Z nějakého elektronického průkopnictví se nakonalo vůbec nic, šlo vlastně o klavírní koncerty okořeněné elektronickým podkresem a japonským vokálem. Zpívala ale jen Hidory, Kazumasa si vystačil jen s hrou na klavír. Co zklamalo téměř všechny byla doba vystoupení, protože Kazumasa hrál přibližně čtyřicet minut a to včetně přídavku. I přes výše jmenované výtky jsem si koncert užil, sice jsem dostal něco trochu jiného, než jsem čekal, ale rychle jsem se přizpůsobil. Mohl hrát sice aspoň o dvacet minut déle, ale s tím se nedalo nic dělat a nijak to nezkazilo to, co stihl odehrát.
Mrkněte sami na dvě celé písně od Kazumasi Hashimota. Ta druhá je přídavek.
Žádné komentáře:
Okomentovat