Korejská válka - ofenzíva KLDR

Jak došlo ke korejské válce jsem docela podrobně popsal v dějinách Koreje, takže tyto čtyři články budou zaměřené už na samotný průběh války, kterému jsem se tehdy moc nevěnoval. A kdybych měl být ještě konkrétnější, tak velký prostor bude věnován letecké válce. Kdo nemá rád letadýlka ať zvedne ruku a odejde. Všechny texty jsou založené na třech knížkách, které jsem nedávno dočetl, jde o Křídla nad Koreou 1950-1953 : první střetnutí proudových letounů v dějinách, Letecká válka nad Koreou 1950-1953 a Stíhací esa korejské války. Přesto ještě stručné shrnutí událostí vedoucích ke korejské válce. Po konci druhé světové byly na Severu nakvačené ruské jednotky, zatímco na jihu americké.

obr.: Odpočívající vyčerpaná jihokorejská pěchota, 7. červenec 1950.



USA navrhlo rozdělení na dvě okupační zóny a Rusko to překvapivě přijalo. Podle rezoluce OSN se měly v zemi konat celonárodní volby pod dohledem komise OSN. Rusko ale rezoluci odmítlo a nevpustilo komisi na sever země. Volby se tedy konaly pouze na jihu a vznikla Korejská republika. Na severu reagovali vlastními volbami a vyhlášením Korejské lidově demokratické republiky v čele s premiérem Kim Ir-senem. Armády obou mocností se stáhly z poloostrova a nachystaly půdu pro vypuknutí občanské války. 25. června 1950 zahájila vojska Severu bez příčiny rozsáhlou invazi na jih. Rada bezpečnosti OSN ještě ten samý den schválila rezoluci, aby se sever stáhl. Rusové nemohli rezoluci vetovat, protože tam nebyli na protest proti zařazení Čínské republiky na Taiwanu místo Čínské lidové republiky jako stálého člena. Od té doby už podobnou chybu nikdy nedopustili. 27. června dal americký prezident Harry S. Truman příkaz námořním a leteckým silám na Dálném východě, aby poskytly podporu a ochranu jihokorejským jednotkám, tedy aby se prakticky zapojili do konfliktu, bude-li to nutné.

obr.: Jihokorejský voják utěšuje před evakuací raněného kamaráda, 28. červenec 1950.



Jak vypadalo letectvo na obou stranách konfliktu? V době invaze Severokorejců měla jihokorejská armáda pouze 60 letadel a to ještě cvičných. Sever měl 132 bojových letounů, šlo o ruské Lavočkiny, Polikarpovi a Jakovlevy. Severokorejské piloty navíc cvičili ruští instruktoři. Převaha severu byla zdrcující. První akcí americké armády bylo evakuování amerických občanů ze Soulu. První sestřel korejské války si připsal William G. Hudson 26. června, když sundal Jak-7 (spíše však šlo o Jak-9). 27. června vydal MacArthur rozkaz nasadit letadla proti nepříteli mezi 38. rovnoběžkou a frontovou linii. 30 června Truman oznámil světu, že na základě výzvy OSN k podpoře Korejské republiky nařídil americkému letectvu útočit proti cílům v Severní Koreji, pozemním jednotkám bojovat po boku jihokorejských a námořnictvu provést blokádu celého korejského pobřeží. Průběh války tak převzali do své moci Američané. Mezitím sever postupoval dále na jih a spojenci museli evakuovat letiště v Suwonu. Nová obraná linie byla teď 36. rovnoběžka, nejvyšší prioritu měla obrana pusanského přístavu.

obr.: Příslušníci turecké brigády se přesouvají do svých pozic, prosinec 1950.



Na MacArthurův popud bylo povoleno bojové nasazení pozemních sil, které se přesunuly z Japonska. Zpočátku hodně vázla komunikace, schvalování akcí trvalo i čtyři až pět hodin a díky tomu třeba australská jednotka, která měla zaútočit na severokorejský konvoj, zaútočila na ustupující Jihokorejce a způsobila jim těžké ztráty. MacArthur poté nařídil jihokorejským vojákům natřít na svá vozidla velké bílé hvězdy, aby byla poznat ze vzduchu. Invazi ze severu nešlo zastavit, sever měl početní převahu 10:1 a navíc tanky. Spolupráce pozemních a leteckých jednotek také vázla, jedním z důvodu bylo užívání rozdílných map. Letecká převaha se ovšem rychle přelila na stranu spojenců, kteří přesouvali do Koreje jednu bojovou jednotku za druhou a ničili letectvo nepřítele. Po měsíci válčení už bylo severokorejské letectvo jako bojová síla zcela neefektivní. Díky tomu mohly americké bombardéry létat nad územím celé KLDR. Jejich prvním cílem se stala ropná rafinérie ve Wonsanu. Postupně se letecká armáda zapojila do přímé podpory pozemních akcí, pro kterou je jinak naprosto nevhodná.

obr.: Zmrzlá těla amerických mariňáků, britské komanda a jihokorejských pěšáků u hromadného hrobu v Koto-ri.



Napalmem ničila tanky a jednotky severu se mohly přesouvat pouze v noci, jinak byly rozprášeny. Přestože byl postup severu velmi zpomalen, zastaven nebyl. Padl Tendžon a schylovalo se k bitvě o Pusan. Bylo nutné posílit stavy armády, takže se do Koreje přesunula 2. pěší divize, což byla první pozemní jednotka vyslaná do boje přímo ze Spojených států. Do Koreje byly rovněž přesunuty tanky a další vojenské jednotky, díky kterým se podařilo zastavit ofenzívu severu a bylo podniknuto dokonce několik pokusů o protiofenzívu, které ale všechny skončily neúspěchem. Jednotky Severu neustále podnikaly útoky na Pusan, který se bránil s vypětím všech sil a jen díky spojenecké letecké podpoře nakonec nepadl. Postup Severokorejců se definitivně zastavil 4. září, kdy byly zničeny leteckými útoky všechny tanky.

obr.: Američané bránící Pusanský perimetr, poslední místo odolávající armádě KLDR.



Následujícího rána se daly jednotky Severu na útěk, protože jim hrozil protiútok 2. divize spojeneckých jednotek. 12. září už situace vypadala tak dobře, že generál MacArthur mohl nařídit generální protiútok, jehož cílem bylo zahnat celou severokorejskou armádu zpět za 38. rovnoběžku. Operací, kterou toho hodlal dosáhnout, nazval Chromite a spočívala ve vylodění pěších jednotek v Inčchonu, tedy za stávající línií fronty. Díky této překvapivé operaci měly být přeťaty zásobovací cesty jednotek Severu, dobito letiště v Kimpchu a také Soul. Jak tato akce dopadla se dozvíte příště.