obr.: Devět hodin večer a centrum je naprosto mrtvé.
Po návratu z Tijuany se nám podařilo narvat se do jednoho z nemnoha kempů na pobřeží Tichého oceánu. Takže jsme se už za tmy stihli i vykoupat, což potěší. Druhý den ráno jsme vyrazili po pobřeží do Los Angeles. Někdy v poledne jsme dojeli na místo, ubytovali se v našem hostelu ve čtvrti Inglewood, která má jak jsme později dozvěděli pověst doupěte gangů a třeba úroveň vražd je tam čtyřikrát větší než je národní průměr. Já s Davidem jsme odjeli umýt naše auto a pak jsme ho jeli vrátit do půjčovny k letišti. Cestou jsme museli objet obrovský policejní zátaras, takže statistiky asi nelžou. Vrácení auto proběhlo v pohodě, jenom jsme je upozornili, že svítí kontrolka servisu. Ta se nám rozsvítila pár dní po půjčení auta a s ní jsme najezdili několik tisíc kilometrů, takže ke konci už brzdy vydávaly dost děsivý zvuk a nereagovaly zrovna nejrychleji. Odpoledne jsme sedli na bus a jeli někam do obchoďáku, ten byl ale napůl zavřený. Protože se nám tam nepodařilo se najíst, tak jsme se vydali ve čtyřech bez Davida a Evy hledat nějakou restauraci. To se překvapivě ukázalo jako dost neřešitelný problém. Přímo v downtownu LA jsme v sedm večer nenašli jedinou otevřenou restauraci a vůbec celé centrum působilo strašně chcíple. Nikde žádní lidé, žádná auto, prostě mrtvo.
obr.: holky si zkoušejí ujeté oblečky na Hollywood boulevard.
Moc jsme to nechápali, tak jsme šli do blízkého čajnatawnu, kde jsme doufali v otevřenou restauraci. Nakonec jsme skončili v restauraci Foo Chow, kde Jackie Chan natáčel Křiživatku smrti. Uvnitř byla spousta jeho fotek s personálem. Jídlo nic moc, ale aspoň něco. Kolem půlnoci jsme se vrátili do hostelu. Cestou nás zastavilo nějaké auto a ptalo se, co tam (Inglewood) děláme takhle pozdě, že je to dost nebezpečný. To člověku zvedne sebevědomí. Možná jsme měli kliku, ale za ty tři dny jsme tam na nikoho podezřelého nenarazili. Druhý den ráno jsme nejdříve vyrazili do obrovské univerzity UCLA navštívit Lucky, mou čínskou kamarádku z Koreje.
obr.: S Lucky v areálu UCLA. Lucky snadno poznáte, doufám.
Provedla nás nádherným areál univerzity, trochu jsme pokecali a pokračovali směrem na Hollywood Boulevard. Prošli jsme si chodník slávy, viděli Kodak Theatre, kde se konají světové premiéry a předávají se Oscaři, ale ač to může znít zajímavě, tak to byla dost nuda. Celý boulevard je dost nechutná atrakce pro turisty, kde není téměř nic zajímavého. Náladu nám zvedli aspoň naprosto úžasné a ne zrovna levné lasagne v italské restauraci. S těmi z tábora se to nedalo vůbec porovnávat, to snad nebylo ani stejné jídlo.
obr.: jedno z nejlepších jídel, co jsem v USA jedl.
Po tom jsme se rozdělili, ostatní šli myslím na pláž a já se rozhodl jít se podívat do slavného Čínského divadla na District 9. Kino je to opravdu krásné a film byl úžasný. Chvíli jsem se loudal po boulevardu a pak jel metrem zpátky do hostelu.
obr.: Čínské divadlo zvenku i zevnitř.
Poslední den jsme si dali volný, každý si dělal, co chtěl. Kromě mě a Martiny to byl pro ostatní poslední den v Americe, takže šli myslím nakupovat. Taky byli z LA dost otrávený, takže se už těšili domů. Já se vydal podívat se na studia Universal. Trvalo mi to dost času se tam dostat a nakonec jsem rozhodl nejít do toho jejich zábavního parku, protože vstupné vyšší, než jsem byl ochotný akceptovat.
obr.: před vstupem do parku studia Universal.
Prošel jsem si aspoň volně přístupnou část a odjel zpátky na Hollywood boulevard, kde jsem se naobědval a fotil si kolemjdoucí, což bylo nečekaně zábavný. Večer jsem se vrátil na hostel, kam jsem dorazil jako první a čekal jsem na ostatní, kteří nešli a nešli. Nakonec se teda ukázali, sbalili jsme si věci a vydali se hezky pešky na letiště, které nakonec nebylo tak blízko, tak je zdálo. Tam jsme nasedli na letadlo do NY, kde jsme druhý den ráno přistáli. Na letišti jsme se s Martinou rozloučili s Davidem s Evou a Martinem s Luckou, kteří na JFK jen přesedli na další letadlo a letěli do vlasti. Martinu a mě ještě čekalo pět dní v NY, o kterých zase příště.
