Čtyři dny v Koreji - komiks Tomáše Kučerovského

Když jsem si tak brouzdal po netu a hledal recenze na grafický román (komiksovou knihu) Pchjongjang od Guye Delisleho, narazil jsem na stránky komiksarium a tam na krátký komiks (strip) Čtyři dny v Koreji od Tomáše Kučerovského.

Komiks má dvanáct stránek a popisuje autorovu cestu na konferenci BICOF 2009 do jihokorejského Pučchonu, jednoho ze satelitních měst Soulu. Celý komiks si tu můžete prohlédnout. Publikován je se souhlasem autora.

Komiks mám rád, ale přečetl jsem jich zatím jen pár a žádný český, proto jsem netušil, jak věhlasným autorem Tomáš Kučerovský je. Chvilka guglování to rychle změnila.

Tomáš Kučerovský (1974), je vystudovaný architekt, jeden ze zakladatelů časopisu Aargh! (2000) a nakladatelství Analphabet Books (2004), autor knižních, časopiseckých i novinových ilustrací, návrhů pro počítačové i deskové hry, přebalů cd, plakátů pro brněnské HaDivadlo a jeho díla jsou v mnoha zahraničních sbornících. Je držitelem řady českých i mezinárodních ocenění (např.  české ceny Muriel v kategorii nejlepší grafické povídky za komiks Ptačí perspektiva, 2008), přednášel o českém komiksu v Rusku, Nizozemí, Singapuru či v Koreji. Jeho příběhy vyšly v řadě zemí, mj. v Japonsku.  

Ukázky jeho tvorby najdete na jeho stránkách www.tomaskucerovsky.tk.

obr.: Tomáš Kučerovský s legendárním komiksovým autorem Jeanem Giraudem (aka Moebius), který ovlivnil tvorbu takových ikon, jako jsou Stan Lee či Hajaho Mijazaki.

Užijte si Čtyři dny v Koreji Tomáše Kučerovského!

PS: Tady je k přečtení komiks v englické, francouzské a dokonce i korejské verzi. 

Půl vteřiny slávy

Jak jsem tu skoro před dvěma roky podrobně popisoval, byl jsem komparzistou při natáčení korejského válečného velkofilmu My way, nového filmu režiséra Pout války. Filmu to docela dlouho trvalo, než se objevil na dvd a první ohlasy byly velmi rozpačité (i v korejských kinech celkem vyhořel) a i nadále film dost rozděluje diváky. Takže jsem doteď neměl chuť se na film podívat, ale přepadla mě zvědavost a pustil jsem si aspoň scénu bitvy u Stalingradu. Na natáčení jsem strávil dva dny, natočit jsme mohli tak půl minuty materiálu, ale většinou jsem byl dost v pozadí. Naštěstí v jednou záběru jsem byl vedle kulometu a právě tahle scéna se ve finálním sestřihu objevila, takže jsem slavnej! Teda musíte mít hodně velký postřeh a dokázat mě poznat podle nosu, ale to většina z vás určitě dokáže. Máte na to asi desetinu vteřiny, ale to vycvičeného oku určitě stačí, ne? Konec dobrý, všechno dobrý. 

obr.: pár obrázků z natáčení pro připomenutí. Moje jáma, byl jsem úplně vlevo. 

obr.: muj výhled ze zákopu přímo do kamery. 

obr.: dlouhé čekání než se všechno připraví k natáčení. 

obr.: teď už záběry ze samotného filmu. Záběr ještě před vypuknutím střelby. 

obr.: o malou chvíli později. Kratičký záběr, ale opět jsem tam! Pořád lepší než kluci, co byli ve vzdálenějším zákopu.

obr.: o pár setin vteřiny později. Tady jsem asi nejrozpoznatelnější. 

Šmoulov - hlavní město čokolády a Evropské unie

Cestou domů ze Států jsem měl desetihodinový přestup v Bruselu, takže bylo jasný, že na letišti tvrdnout nebudu. Přistál jsem v šest hodin ráno, ale když odečtu časový rozdíl, tak jsem vlastně měl půlnoc. V letadle jsem nespal, přestože jsem měl kliku a měl celou čtyřku jen pro sebe, takže jsem se parádně natáhnul, což asi pár lidí nelibě neslo, ale to mě bylo upřímně ukradený. Do města jsem teda vyrazil v hodinu, v kterou jsem poslední tři měsíce chodil spát. Vlakem to z letiště do centra města trvá míň dvacet minut a zpáteční lístek stojí patnáct éček. Už z vlaku jsem viděl slavné Atomium, ale blíže jsem se k němu nedostal, protože je dost mimo centrum. Nepříjemně mě překvapila kosa. Bylo sice brzo ráno, ale teplotu pod deset stupňů jsem nečekal a v tričku a kraťasech jsem klepal kosu. O Bruselu jsem si dopředu nic nezjišťoval. Veškerá příprava bylo zadání slova „Brussel“ do googlu a prohlédnutí si obrázků. Když jsem vylezl na hlavní nádraží, prostě jsem se začal courat po městě. Čeho si všimnete na první pohled, je skutečnost, že Brusel je docela multikulturní město. Je tam množství černochů i Arabů. A jako hlavní město Evropské unie má tu čest hostit i tisíce pohlavárů z celé Evropy. Taky je tu na rozdíl od Prahy moderní čtvrť s výškovými budovami. Nenazval bych je přímo mrakodrapy, ale v Praze podobné budovy nejsou. Jinak se od Prahy až tak neliší. Je tu spousta památek a životní úroveň mi přišla víceméně stejná. Mluví se tam nejspíše dvojjazyčně. Nizozemština vypadá jako zmrvená němčina a druhým jazykem je francouzština. Neumím ani jedno a na angličtinu si tam moc nepotrpí. Celkově je to hezké město, za návštěvu rozhodně stojí. A všude tam prodávají úžasnou čokoládu. Na letišti jsem zdarma ochutnával, je opravdu vynikající. A strašně drahá.

Camp Canadensis - summer 2012 (documentary movie)

Tohle už se nedá označit jako videodeník. Tohle je ultimátní padesátiminutový dokumentární film o celém létě, který obsahuje spoustu videí, která v denících nebyla a není v něm žádné povídání, pouze hudba, obraz a vysvětlující titulky. Nahrané to je na youtube, protože na vimeo to byl moc velký soubor. Video je chronologické a zachycuje celý tábor. Snad se bude líbit, v táboře sklidilo obrovský úspěch.

Videodenik 6 - Dorney Park

Poslední deník z tábora se věnuje zábavnímu parku Dorney, který se nachází v Allentownu v Pensylvanii. Nachází se tam samozřejmě i vodní svět, ale většina z nás dává přednost horským dráhám. Je tu mimojiné nejdelší horská dráha na východním pobřeží USA (devátá na světě) a taky jedna z nejstarších, pekelná dřevěná věc, která s váma pořádně škube. Co všechno naší cestě do parku předcházelo a co jí provázelo se dozvíte v tomto videu.

Videodeník 5 - Day off a Halloween

Nový videodeník tentokrát ukazuje, jakým způsobem jsem strávil většinu svých volných dnů - tj. cyklovýlety po okolí. Pokud Vás zajímá, jak vypadají takové polozapadlé pensylvánské vesničky, tak určitě neváhejte. A jako přídavek tu máte malou ukázku z Halloweenského večera, který proběhl v táboře.